Zdravím!
V dalším článku
se Vám představí moje drahá spoluadminka Áňa, ale nyní je čas na mě !
Svou výšku bych popsala tak, že i s podpatkama a
stoličkou, bych se Áně tak maximálně podívala do očí či že na práci u baru by
mě nevzali, protože bych pod pultem nebyla ani vidět. Takže dejme tomu, že jsem
metr a půl vysoká drsná punkerka, jež má až moc velké zalíbení v Hello kitty
a dalších roztomilých blbůstkách, také miluji biologii, Japonsko, literaturu a
ze všeho nejvíce sociologii, jež jednou snad budu studovat!
Jinak jsem taková normální osoba, která má někdy humor, že ho nikdo nechápe, názory, které nechápu ani já a nápady na akce, které se pomalu nikdy neuskuteční (o tom později =D ). Ze všeho nejvíc jsem ale snílek, jež rád dělá dobré věci. =)
A jak se vůbec stalo, že tu teď sedím a píšu tenhle článek? Musíme začít postupně a to tím, odkud vlastně znám Áňu, ale moc velké story od toho nečekejte (ty teprve přijdou! =D ) . V podstatě všechno začalo, když mi bylo osm nebo devět, znáte to, dětské sny. Povídala jsem takhle kámošce, jak by bylo super, bydlet sama, třeba v Praze na intru… Ani netušíte, jak pro mě byla ona představa nemožná - já a dostat se z mé rodné vesničky do vysněné Prahy? To by byl zázrak!
Čas plynul a já na to samozřejmě zapomněla – do doby, kdy jsem si měla vybrat školu. Pak jsem si vzpomněla na ten den, kdy jsem před sedmi lety tak moc snila o tom, dostat se z tohoto města pryč. A tak se taky stalo – od září jsem nastoupila na školu se zaměřením na biologii a dostala na pokoj tu nejlepší spolubydlící, jakou jsem si mohla přát – Áňu. =)
Jinak jsem taková normální osoba, která má někdy humor, že ho nikdo nechápe, názory, které nechápu ani já a nápady na akce, které se pomalu nikdy neuskuteční (o tom později =D ). Ze všeho nejvíc jsem ale snílek, jež rád dělá dobré věci. =)
A jak se vůbec stalo, že tu teď sedím a píšu tenhle článek? Musíme začít postupně a to tím, odkud vlastně znám Áňu, ale moc velké story od toho nečekejte (ty teprve přijdou! =D ) . V podstatě všechno začalo, když mi bylo osm nebo devět, znáte to, dětské sny. Povídala jsem takhle kámošce, jak by bylo super, bydlet sama, třeba v Praze na intru… Ani netušíte, jak pro mě byla ona představa nemožná - já a dostat se z mé rodné vesničky do vysněné Prahy? To by byl zázrak!
Čas plynul a já na to samozřejmě zapomněla – do doby, kdy jsem si měla vybrat školu. Pak jsem si vzpomněla na ten den, kdy jsem před sedmi lety tak moc snila o tom, dostat se z tohoto města pryč. A tak se taky stalo – od září jsem nastoupila na školu se zaměřením na biologii a dostala na pokoj tu nejlepší spolubydlící, jakou jsem si mohla přát – Áňu. =)
Na počtenou příště ! =)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkujeme za komentář! A&A